Štědrý sponzor, grant a velmi zajímavá trať se postarali, že se to na startu hemžilo dresy jako na republikovém poháru. Favorit Brno, Remex Kolín, ČEZ Tábor, FANY, Sparta Praha....ti všichni postavili na start aspoň 4 jezdce, což v kombinaci se specialisty silničáři z řad profi-hobíků dalo tušit, že se pojede hodně ostře. Už první serpentíny za Trutnovem kolem Hrádečku našeho jediného opravdového (novodobého) pana prezidenta se jely skoro na podlahu, taky se celý třísehlavý peloton roztrhl a vepředu jela 30 členné grupetto, naštěstí Stachelberk přes Žacléřem byl milosrdný. Rovinatá část v Polsku byla signálem k non-stop nástupům jednotlivých týmů, ale opravdová selekce nastala až při 10 km stoupání na Pomezní boudy na první HP. Já, a bohužel ani Expen jsme se na špici neudrželi a v první skupinka nám docela fofrem odjela. Na Pomezkách jsme byli osamoceni a tak jsme si až do cíle jeli vlastní stíhací sólo jízdu.Místy jsme ještě někoho sjeli, ale to už byli odpadlíci, kteří stoupání na Pražskou boudu z Pece přepískli....protože ten kopec byl hodně přísnej....hlavně začátek....místy prý 30% stoupání....asi jo....podobně jako na Zoncolan. Na klasickou kazetu to rovně jet nešlo.... Z mýho pohledu super závod s nadstandartním zajištěním....jeli jsme s Expenem 2 hodiny solo na hranici 20-30 místa a pořád kolem nás 2 motorky. Škoda jen, že v tom úniku už o nic nešlo...tak třeba příště.

S pohledu Radka:

V sobotu se jel první ročník ČEZ Krakonošova maratonu v Trutnově. Při pohledu na mapu a hlavně profil trati bylo jasné, že tento závod nebude zadarmo. V sobotu ráno tedy nabírám Expena a razíme za jasného a teplého počasí směr Trutnov. Prezentace v objektu zvaném UFFO proběhla bez problému, ale po návratu k autu jsme museli začít hledat nové místo na parkování, jelikož se naše odstavení vozidla nelíbilo místním strážníkům. V 9:30 se stavíme na start společně ještě s kolegou Romanem Šinkovským a čekáme na startovní výstřel. V 10:00 se ozve rána a zhruba 300 – hlavý balík se dává do pohybu směr Krkonoše. Když nás pořadatelé vyvedou na hlavní silnici směr Maršov, která byla pro tento účel uzavřena, nevěřím údaji na tachometru: 55 km/h a neustále se zrychluje. No nic, hlavně nebláznit. Přichází první kopeček na Hrádeček, tempo neustále velmi vysoké, dochází k dělení balíku do skupin. Expen se drží v první grupě, já takticky okupuju zhruba polovinu start. pole. Přichází sjezd zpátky do Trutnova a drobné skupinky se sjíždí ve větší, aby se následně zase rozdělily na „dvojhrbu“ před Žacléřem. Po průjezdu tímto hornický městem opouštíme ČR a valíme směr Polsko. Dochází k drobnému uklidnění, tempo se stabilizuje a dochází dokonce i k náznaku spolupráce mezi jezdci. Všichni stále mlčí, nikdo neutrousí ani slovo, asi šetříme síly na zlatý hřeb dne. Ten přichází záhy. První vrcholová prémie se začne projevovat nenápadně táhlým stoupáním, které přechází na 5% stoupání na zhruba 8 km. Petr zde odpadá z první grupy a začíná jeho Tour de Krkonoše ve dvojici s Romanem Š., já si taky trochu couvnu z té své skupiny, ale mám je na dostřel a vím, že po výjezdu musí následovat sjezd, kde platí fyzikální zákony s hlavní veličinou mající jednotku kg. Přijíždíme na Pomezky, kde je první bufet, plníme bidony a rozjíždíme tempo dolů. Výjimečně se mi můj předpoklad potvrdil a svým „volným pádem“ směr Temný důl postupně posbírám všechny členy naší mlčenlivé skupiny. U hospody Na křižovatce dáváme pravou a podél řeky Úpy se zvolna blížíme k druhému vrcholu dne. Jelikož se jedná o stoupání s avizovaným sklonem až 30%, napětí ve skupině by se dalo krájet. Na pohodě ani nepřidá chaos na křižovatce při příjezdu do Pece pod Sněžkou, kde se vytvořila zácpa, a zmatení řidiči vytvářejí na silnici nebezpečné situace. Uklidňujeme vyplavený adrenalin a schováváme sprostá slova, jelikož teď to přijde. Ano, stoupání od spodní stanice vleku Javor k Pražské boudě je skutečně výživné. Tady, kdo nezachová chladnou hlavu a nepřepálí tempo, ten má šanci na úspěch. Rychlost se přibližuje chůzi, hlavně šlapat a nekoukat ne před sebe, ale nad sebe, protože ta stěna je šílená. Konečně vyjíždíme nahoru, rychlé doplnění tekutin a hurá směr Tetřeví boudy. Člověk se musí také rychle najíst, jelikož při sjezdu po úzké cestě by jakékoliv štrachání se v kapsách dresu mohlo znamenat výlet na borůvky. Po padáku do Dolního Dvora přichází třetí občerstvovačka, která je poněkud nešťastně umístěna. Chápu, že asi nikde jinde nebylo vhodnější místo, ale dát bufet ve sjezdu a ještě v ostré levotočivé zatáčce vyžaduje velmi dobré manévrovací schopnosti se žonglérským nadáním. Protože já tímto neoplývám, raději zastavuji a doplňuji bidony vodou, protože do cíle ještě zbývá 30 km a vedro je k zalknutí. Přichází nejhorší část závodu, která mi úplně zkazila dojem z tohoto podniku. Odbočka v Lánově na místní komunikaci znamená konec solidního asfaltu a příchod silničního cyklistického pekla. Úzká cesta, samá díra, bláto spláchnuté z polí dělá z této spojnice Lánova a Rudníku adepta na pořádání jarní klasiky. Ale my na to již po 110 km v kopcích nejsme moc zvědavi. Vrcholem je pak rozkopaná cesta z Rudníku do Mladých buků, kde je ještě vedena objížďka pro auta. Takže opět chaos mezi řidiči, troubení, nebezpečné předjíždění a do toho všeho máte ještě závodit? Moc to nejde a naše skupinka, již notně prořídlá, se tu rozpadá na tria nebo kvarteta. Konečně odbočka z hlavní k Hrádečku, díky tomu mizí štrůdly aut a mě to začíná zase bavit. Po sjezdu k Dolským rybníkům přichází poslední stoupání resp. vlnka – výjezd k benzínové pumpě vedle hlavního tahu na Krkonoše, zde se sjíždíme do 4 lidí a na poslední rovince okolo nákupní zóny valíme hodně přes 40 km/h. Přichází pár posledních zatáček, padák pod náměstí a zasloužený cíl. Expen s Romanem jsou již dávno zde a obsadili 28. resp. 27. místo celkově, Radek 146. místo. Co

říci závěrem? Pěkné počasí, do 100 km pěkná trať, pak vopruz, zajištění trati občas trochu skřípalo, ale jelikož jsem se pohyboval za pořadatelem označeným hlavním balíkem tak jsem s tím asi musel počítat, zázemí závodu bych raději viděl u stadionu než v centru města, díky tomu by se možná vyřešily problémy s parkováním a člověk by se určitě po 4:30 hod na kole rád někde umyl.

foto: M.Šupich od Pítrsáků, díky:-)