A v našem případě, šlo i o tu rychlost J. Vzhledem k napěchované startovce, kde se objevovaly jména mistrů světa v MTBO, jsme si řekli, že když budeme do 5. místa, bude to úspěch! A s tím jsme vyrazili na místo činu - tentokrát Český Les!
Den před startem Šinky vyzvedl mapu a označil snad všechny cesty, které tam byly, se slovy: zítra ta stovka určitě padne! Vymýšlet taktiku sběru kontrol moc nešlo, jelikož bodové hodnocení jednotlivých kontrol jsme se dozvěděli až během závodu. Takže zalézt do stanu či do bydlíku a pořádně se na ten závod vyspat.
O tom, že si to jedeme jen užít, nepadlo ani slovo, takže mi bylo jasný, že to bude na kaši J. Startovalo se intervalově a my doslova a do písmene vystřelili v 9:58 minut, takže do 16 hodin jsme měli o zábavu postaráno. První hodinu se chytám, další tři hodiny si připadám, že mám vážně formu a jede se mi suprově, kilometry naskakují závratnou rychlostí a sbíráme kontrolu za kontrolou, teda spíš šinky, já prostě jedu J. Poslední dvě hodiny mám pocit, že jsem formu pravděpodobně nechala na nějaký kontrole a modlím se, abych se dožila cílové pásky. Potkáváme dvojice, které si vesele povídají, a já si říkám, sakra kde na to berou dech?! Naše komunikace probíhala velice zevrubně stylem: Šinky: ,,Piješ?“, Já: ,,Piju!“ Šinky: ,,Dobrý??“, Já: ,,Dobrý!!“, Šinky: ,,Jíš?“ Já: ,,Jo!“. Bylo to nádherných 6 hodin J. Chybělo nám už jen málo, posbírat poslední dvě plánované kontroly a protnout cílovou pásku, ale Šinky bohužel v poslední hodině zlomil patku a tak jsme museli opravovat. Naštěstí je to zkušený závodník vycvičený z dlouhých AR závodů a měl náhradní patku u sebe. Kdyby se to stalo mě, máme po závodě! Šinky defekt, pro mě, neskutečnou rychlostí opravil, ale ani to nestačilo k tomu, abychom posbírali obě plánované kontroly a ještě stihli v čas dojet do cíle. Bojovali jsme o každou minutku. Vzali jsme teda alespoň tu jednu a z posledních sil se snažili co nejrychleji dostat do cíle, kde tachometr ukazoval 120km, takže ta stovka opravdu padla. I s tímhle jsme se ale udrželi na průběžném třetím místě a nebýt defektu, máme vítěze sobotní etapy, mistry světa v MTBO ze Švýcarska, doslova na dotek. Takhle jsme věděli, že nedělní 4 hodinová etapa bude hodně bolet, jestli se na tý bedně chceme udržet! A my chtěli!!! V boji o bednu byli totiž další mistři světa v MTBO z Rakouska, kteří za námi byli jen o pár bodů.
V neděli nás tedy nečekala žádná lehká vyjížďka, ale pot, bláto, v mém případě trošičku i slzy a zase pot. Jestli se chceme udržet na bedně, musíme máknout. Rozjela jsem se raději už před závodem, abych se pak dřív chytla, jelikož 4 hodiny, to je vlastně chvilička! J Spolu s dalšími, kteří v sobotní etapě obsadili třetí místa ve svých kategoriích, jsme v 10:48 vyrazili do boje. Opět rychle pro bodové hodnocení kontrol, vymyslet, kde posbíráme nejvíc bodů a vyrazit pro ně. Dvojice měli za úkol držet se celý závod u sebe na doslech, leč Šinky se rozhodl, že budeme raději co nejčastěji na vzdálenost jeho tahací gumy J. Občas jsme ji měli jenom na parádu, prostě abychom byli u sebe a občas mi zachraňovala spolu se Šinkyho tažnou silou, život J. Za to a mnohem víc, mu patří velké díky! Mám dojem, že v téhle etapě jsem se pořádně rozjela až po tom, co jsem dostala, po menší kolizi s protijedoucím bajkerem, elektrickým proudem od ohradníku do obličeje. Tam mi ukápla pomyslná slzička J. Když jsem Šinkyho dojela se slovy, že sem dostala proudem, řekl mi s úsměvem, jestli mě to alespoň probralo, nasedl na kolo a jelo se dál. Tak nějak mě jeho reakce kupodivu uklidnila, nakopla a mě se poslední dvě hodiny jelo báječně, myslím, že to bylo i tou nádhernou bouřkou, která nás velkou část závodu provázela, protože já bouřky miluju a jezdit v sajrajtu nám se Šinkym nějak nevadí. Poslední minuty závodu jsme strávili spolu s Krajníkem a Kurzem, kteří taky bojovali o bednu ve své kategorii a po čtyřech hodinách jsme protnuli s úsměvem cílovou pásku. Byl to nádherný pocit, který se dá slovy těžko popsat. A když jsme se dozvěděli, že jsme se nejen udrželi na bedně, ale ještě se díky vítězství v nedělní etapě o stupínek posunuli, radost se násobila. K tomu, abychom bojovali o prvenství s mistry světa v MTBO ze Švýcarska nás vlastně dělila ona ulomená patka, avšak to nás nějak netrápilo, jelikož druhé místo bylo slušný nadplánJ. Byl to krásný závod, Šinky díky za něj!
