J Samozřejmě jsem mu to odkývala, byla jsem mu vděčná za to, že mě chtěl hodit do klidu, jelikož to byl můj první český survival, ale jak znám Šinkyho, bylo mi jasný, že jak padne startovní výstřel, jede se závod hlava nehlava, prostě na plný kule:-D! Žádný flákání, žádný fňukání a už vůbec žádný povídání, prostě naplno! :-D A tak to taky bylo! Noční etapa se skládala z MTBO, běhu, inlinů a opět z MTBO. Tuhle etapu bylo důležité zvládnout v co nejrychlejším čase, startovalo se intervalově a my s číslem jedenáct jsme už před sebou nějaké soupeře měli, padl však startovní výstřel a Šinkyho raketový start ,,na pohodu“. Držela jsem se za ním nalepená zuby nehty, takže jsme postupně předjížděli jeden tým za druhým. V depu MTBO jsme v rychlosti hupli do běžeckých bot a vyrazili na běh do vrchu…tam se přiznám, mám trochu zatmění, přeci jenom jsem letos tomu běhu tolik nedala, ale nějak jsme se spolu s favority mužské kategorie Krajníkem a Kurzem dostali do depa inlinů. Což byl trochu oříšek, jelikož já na nich umím jet rychle, ale neumím brzdit!:-D Naštěstí jsme i tuhle disciplínu přežili i když se Šinky musel obětovat pádem, aby mě zabrzdil, za to mu patří velký díky a slibuju, že se brzdit naučím :-D Moc jsme to neřešili, jelikož Šinky byl s mými brzdařskými schopnostmi obeznámen, takže věděl, co ho čeká a už jsme frčeli na koloběžkách směr MTBO depo. Po parádní silnici plný několika slušných serpentýn a za tmy to byl luxus. Dorazili jsme do depa, takže konec radovánek, musíme posbírat ještě několik kontrol a máknout do finiše pro co nejlepší čas. A tak jsme za hodinu půl protnuli cílovou pásku, kde nás ještě nikdo nečekal. Rychlá sprcha a hurá na kutě zregenerovat na denní etapu, kde si pro nás pořadatelé připravili plavání, cross, lukostřelbu, slanění, MTBO, kajak, trek, neboli běh J, orienťák, pomalé kolo a lezení. Ráno jsem dostala za úkol postarat se hlavně sama o sebe, což mi přišlo tak jednoduchý, až jsem začala být nervózní, jestli to vůbec zvládnu :-D. V denní etapě nezáleželo na čase, což nás se Šinkym vůbec nezajímalo. Naopak bych řekla, že jsme byli oba trochu zklamaní:-D. Závod by měl být vždycky na čas, takže jsme to pálili hned od začátku. Měli jsme to naplánovaný tak, abychom nikde neztráceli ani vteřinu navíc, takže i úvodní plaveckou část jsme absolvovali v botách a lezeckých sedácích, což se vyplatilo, jelikož jsme na watercross vyráželi z první pozice. Pak nás čekala lukostřelba, která ve finále rozhodovala o pořadí, leč Zůza má takovou páru, že šíp doletěl až kamsi do vsi… Hold jsem se musela snažit ten půlbod dohnat někde na trati. Po rychlém slanění jsme vyrazili sbírat MTB indicie. Díky Šinkyho luxusnímu mapování, jsme byli v cuku letu na kajaku. Jako první vyrazil na trať on, nejdřív s pádlem na opačnou stranu a když už si ho po cestě vyměnil s jiným závodníkem, pro změnu ho zlomil a ,,doplácal“ to s jedním listem. Než jsem to objela já, už bylo vše nachystáno na delší běh. Tam mě Šinky tahal tak, až se unavil sám J. Po splnění další disciplíny inlinů, jsme běželi pro kola a vyrazili směr orienťák. Ten nám dal…chyběla nám už voda a oba jsme už měli hlaďáka a i křeče už se hlásily o pozornost. Nedá se nic dělat, musíme zamakat, jelikož na stanovišti lezení jsme si mohli vodu doplnit. V rychlosti jsme každý vylezli svou cestu a s doplněnou vodou jsme opět osedlali naše oře, neboli Šinkyho obra a moje odrážedlo a pelášili jsme posbírat poslední MTBO kontroly. Jeli jsme cestou necestou a tak rychle, že jsme zachvilku byli v cíli, kde nás opět nikdo nečekalJ. Pravda, dojeli jsme do cíle jako úplně první ze všech a měli jsme ještě hodinu a půl čas do limitu, ale mi už na trati měli svoje odpracováno. Jak jsem psala, závodí se na čas, ať jsou pravidla jakákoli. Ačkoli paradoxem bylo, že nás ve finále málem přeskočil tým, který dojel do cíle přibližně hodinu a dvacet minut po nás ;-) A i kdyby nás přeskočili, my jsme ten závod jeli naplno a vážně jsme si ho užili. Šinky říká něco v tom smyslu, že když člověk dojede závod s pocitem, že by ještě mohl, tak se na trati flákal. Což se nás, vzhledem k téměř hodinovému pozávodnímu režimu off, netýkalo. Takže ten první flek byl fakt zasloužený! Šinky DÍKY! J